René Franěk, 15.1.2004
Onehdy zemský rabín Sidon řekl, že „nebude měnit něco, co funguje 5000 let“. I já jsem toho názoru. Jako člen rodiny (smečky) a amatérský biolog bych rád poukázal na své zkušenosti s funkcí rodiny. Přestaňme zpochybňovat postavení vedoucího samce ve stádě, tedy rodině.
Každý živý organismus má jen jednu hlavu. Každá četa má jednoho velitele, podnik jednoho ředitele, stát jednoho prezidenta, jen moderní česká rodina má mít hlavy dvě s tím, že to bude fungovat. Postavení vedoucího samce je zpochybňováno i na výplatní pásce. Je uzákoněno, že ženy mají dostat za stejnou práci stejné peníze. Nikoli za stejný výkon. Muž je většinou silnější, takže ani v běhu či jiných sportech (včetně šachu) spolu nesoupeří, kdežto na pracovišti, zdá se, ano. Za jiný výkon by měli mít každý jinou mzdu. Jak ale v duševní oblasti? Ženy nikdy nevedly války, takže nemají strategické myšlení (mají taktické). Mimo to ženám chybí testosteron, který muže žene vpřed. Pohání je k vyšším výkonům a nutí je bojovat a obsazovat v hierarchii společnosti stále vyšší postavení. Důsledkem je, že i v ženských povoláních, jako je šití či vaření, bude v devíti případech z deseti nejlepší krejčí chlap či šéfkuchař. (Genialita se u chlapečků vyskytuje výrazně více než u holčiček). Ženy si chtějí mužů vážit, a tak preferují ty úspěšnější. Žádná nemá zájem o chlapa, který měří jako doga v kohoutku a domů by nosil míň než ona. Náš vedoucí samec přišel o své postavení jednak prohraným bojem se státem a jednak svou leností. Prohra se státem spočívala v tom, že šlo o soupeře skutečně těžkého kalibru. Stát vedoucího samce de facto odzbrojil, když mu sáhl na peníze, kterými si koupil zbývající členy rodiny. Vedoucí samec ani mnoho nebojoval, protože byl líný. (Lev např. dvacet hodin denně spí a zbývající čtyři hodiny polehává, loví zatím samice.) Bylo pro něho pohodlnější vzdát se odpovědnosti za svou smečku (rozhodovat a živit ji) výměnou za bezstarostnost. Postavení vedoucího samce je zpochybněno i soudy – rozvést se je jednoduché, takže tak odpovědný úkol, jako je výběr partnera, se nebere vážně. Při rozvodu dostane dům či byt ten, kdo vyhraje děti, tedy na 90 procent žena. Samec přijde o hnízdo, co postavil (dům), a o majetek, a na mláďata platí tolik, že nemá sílu ani chuť k další reprodukci jinde. Protože nezvládá. Za peníze samce stát přispívá i jeho mláďatům na obědy ve školní jídelně, místo aby otec řekl: „Na, tady máš a něco si kup!“ Samici nabízí stejnou (tedy malou) výplatu, protože si podstatnou část vzal v berních a za peníze obou se o ně stará (stejně jako v zoo), tedy vládne. U samic dochází k nespokojenosti s „tak neschopným“ samcem, který „nic nevydělá“. Řeší to buď tím, že se ještě více zapojí do výrobního a řídícího procesu, což se odrazí na kvalitě výchovy jejich mláďat, na které nemá dostatek času, nebo se poohlédne po schopnějším samci. V důsledku všeho nemá náš vedoucí samec ani chuť k valné reprodukci. Stát si tak v rodinách upřednostnil béčkové samce (v zoologii beta samce) žijící s dobrými jeřábnicemi čí manažerkami, ale nevytvořil tak rodinu ochotnou k opakovanému rozmnožování. Samice rušená při hnízdění (zaměstnání, funkce) stěží vyvede jedno mládě a podruhé již k hnízdění není ochotná. Naše evropská a bohatá společnost je přesvědčena, že nejdůležitější pro život rodiny je co nejtěsnější spojení žen s výrobním a řídícím procesem. Přitom největším bohatstvím rodiny jsou její děti, a těch se v Evropě nedostává.
Autor: RENÉ FRANĚK je ředitelem Zoologické zahrady Chleby
Článek vyšel na www.idnes.cz dne 15.1.2004
Komentáře