Názory S. N. Lazareva

Pokud si člověk bere za cíl světlou budoucnost, je odsouzen o ni přijít. Rozvíjí se pouze to, v čem je energie a energie je tam, kde jsou přítomny dva protiklady. Láska existuje vždy jako kombinace radosti a bolesti. Pokud si chce člověk jen užívat, což se mu asociuje se štěstím, pak se kladné emoce dříve či později změní na záporné. Jeden protiklad dříve či později přechází do jiného.

Co znamená – zdravě pohlížet na zítřejší den? To znamená chápat, že kromě radosti nastane i bolest a ztráty a porážky. Je to nezbytná podmínka pro rozvoj. Když člověk vidí ve svých snech spolu s radostí i bolest a ztrátu, pak se jeho cílem nestávají kladné emoce, ale láska, v níž jsou přítomny současně oba tyto protiklady.

Vědci provedli podivuhodné experimenty s krysami. Když zvířatům poskytovali pouze negativní emoce, krysy onemocněly a pošly. Když jim vytvořili absolutně pohodlné podmínky bez stresů a konfliktů, zvířata rovněž onemocněla a pak zemřela, jen o něco později. Zjistilo se, že pro zdravý organismus musí být poměr mezi kladnými a zápornými emocemi tři ku jedné. V takových podmínkách se živý organismus cítí nejkomfortněji.

Pokus vytvořit nekonfliktní společnost, ráj na zemi, kde jsou přítomny pouze kladné emoce, vede vždy k masovému vraždění. Neznalost zákonů fyziologie duše nás dovede ke strašlivým následkům.
Ve skutečnosti pro každého člověka musí být štěstím láska. A o ni je třeba usilovat, ji si musíme stanovit za cíl. Pak se v duši objeví energie, nezbytná pro docílení našich projektů a tužeb, pak ztráta či nabytí, pozitivní a negativní emoce se pro nás stanou nástrojem vlastního rozvoje. Přestaneme být závislí na radosti z vítězství a hořkosti z porážky. Zachováme si důstojnost, i když budeme poníženi a skromnost dosáhneme-li vrcholu. Když existuje pouze jeden protiklad duše k němu přirůstá a při jeho ztrátě pak velmi trpí.

Duchovno bez lásky je ďábelství. Klanění se vědomí a jeho schopnostem vždy přerůstá v ďábelství a poté se postupně mění na jeho protipól – slabomyslnost. Výsledkem je rozpad vědomí, slepota a nakonec fyzická smrt. Pro záchranu duše umírá fyzické tělo. Svět je nepoznatelný. Jakmile jsme nabyli dojmu, že jsme pochopili duchovní zákony, naše vědomí se zastavuje a musí přijít smrt.

Každé nové pochopení přichází vždy skrze útrapy, protože útrapy jsou změny na hlubinné informační struktuře. Muka jsou ochrannou reakcí organismu. Stejně jako strach, který je nezbytný pro každou živou bytost, pracuje pro naši záchranu. Mnozí si pletou strach se zbabělostí, což je absolutní závislost na strachu. Odvážný člověk překonává svůj strach. Čím méně lásky v duši, tím více utrpení a strachu ze zániku. Bolest a ztráta lásku nezabíjí, ale očišťují ji od závislostí a připoutanosti.

Náš život je škola lásky. A pokud jsme už nastoupili do této školy, musíme se učit…


Autor: Sergej Nikolajevič Lazarev (* 4. září 1952 Jeisk, Sovětský svaz) je praktický filosof, parapsycholog a badatel. Zabývá se zkoumáním zákonů duchovního života člověka a jejich vlivu na zdraví a osud.

 

Print Friendly, PDF & Email

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *