Křesťanské pojetí Boha
„Bůh je láska“ – tak to alespoň tvrdí někteří křesťané. Ale toto tvrzení je pouze jejich víra a má jednu obrovskou logickou trhlinu. Pokud by Bůh – Stvořitel byla jen samá láska, pak vzniká nutně otázka, kde se ve Stvoření vzalo zlo? Křesťané si toto samozřejmě uvědomují a tak vymysleli Satana, kterému toto zlo podstrčili. Ale kde se vzal ten Satan? Vždyť podle nich stvořil Bůh všechno ze samé lásky, tak z čeho vznikl Satan. Takové a další otázky je možné klást dlouho. Křesťanství neumí odpovědět na otázku kde se vzalo zlo a proč Bůh dopouští zlo?
Jeden obrázek řekne víc než 20 minut povídání. Nakreslil jsem takovou představu na obrázku níže. Pojmy jemnohmotnost a hrubohmotnost jsem si vypůjčil od Abdrushina. Z Boha jako nekonečné lásky a dobra vzniklo Stvoření. Se zvětšující vzdáleností od Boha (Ducha) se stává svět více a více hmotným a až nejnižší úroveň je náš hmotný vesmír, ve kterém žijeme s našim hmotným tělem. Po smrti těla duše stoupá výše a výše, očišťuje se (třeba v Očistci) a snaží se přiblížit k Bohu. „Celý svět patří tomu zlému Satanovi“- je křesťanský pojem a Satan nás tahá směrem dolů do hmotnosti a snaží se nám překazit náš vzestup nahoru k Bohu. A čím je dole ten Satan ukotven? Jak to, že i on nechce stoupat vzhůru směrem k Bohu a boží lásce a dobrotě?
Celé toto pojetí je naprosto nesmyslné. Kdo má alespoň středoškolské vzdělání z oboru fyziky, tak mu musí být jasný nesmysl tohoto obrázku. Jemnohmotnost i hrubohmotnost je pořád jenom a jenom hmotnost. Celý stvořený svět je hmotné povahy. To jen Abdrushin se snažil nějakým způsobem ten svět myšlenek, psychiky, duší, astrální svět a akašu vymanit z pojetí tohoto hmotného světa a proto zavedl ty pojmy jemnohmotnost a hrubohmotnost.
Materialisté tvrdí, že hmota stvořila myšlenku, idealisté tvrdí, že myšlenka stvořila hmotu. Když se dva hádají, je pravda vždycky uprostřed. Hmota i myšlenka byly stvořeny současně a jsou to vlastně takové protipóly. Hmota působí na psychiku (myšlenku) a psychika (myšlenka) zpětně ovlivňuje zase hmotu. Jedno bez druhého nemůže existovat.
Bůh jako Jednota nerozlišených protikladů
Na křesťanství se mi vždycky líbila ta moudrost Ježíše a rady, které uděloval pro chování lidí na tomto světě. Např.:
„Co člověk zaseje, to také sklidí.“
„Kdo seje vítr, sklidí bouři“.
„Jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“
„Nestarejte se o to, co bude zítra, každý den má dost svých starostí.“
„Milujte své nepřátele.“
Ale v křesťanství jsem postrádal onu logiku uspořádání tohoto světa. Obrátil jsem se proto ve studiu k východním náboženstvím. Tam jsem narazil na vysvětlení pojmů jang a jin a celé uspořádání světa vypadalo najednou nádherně a logicky. Celý svět je rozdělen do polarity, do dvou principů jang a jin – viz tabulka:
| JANG | JIN |
| Muž | Žena |
| Dynamický | Klidná |
| Přizpůsobivý | Stálá |
| Expanduje | Přitahuje |
| Lehký | Těžká |
| Čas | Prostor |
| Plus | Minus |
| Vzdušný | Hmotná |
| Kyselý | Zásaditá |
| Vypouklý | Dutá |
| Rychlý | Pomalá |
| Den | Noc |
| Poledne | Půlnoc |
| Letní slunovrat | Zimní slunovrat |
| Teplo | Chlad |
| Jednoduchý | Složitá |
| Suchý | Vlhká |
| Magnetický | Elektrostatická |
| Světlo-vlna | Světlo-částice |
| Vědomí | Nevědomí |
| Tělo | Duše |
| DOBRO | ZLO |
Ve výčtu polarit bychom mohli samozřejmě pokračovat dále, zde jsou jen ty nejzákladnější.
Znázornění těchto polarit ukazuje obrázek monády:
Bílá barva v obrázku monády představuje jang, černá barva jin. Žádný z principů není úplně čistý, vždy obsahuje příměs toho druhého principu. Pokud se monáda roztočí, znázorňuje to, jak se jeden princip přeměňuje v druhý. Na světě není nic stálého, neustále dochází k proměnám jednoho principu ve druhý a naopak.
Pokud si položíme otázku, z čeho tyto polarity vznikly, nabízí se nám odpověď, že vznikly z něčeho, co rozděleno nebylo. Bůh při svém tvoření rozdělil sám sebe do polarit, přičemž on jako Stvořitel zůstává nad touto polaritou, mimo tyto polarity. To je vyjádřeno na obrázku výše šedou barvou.
A tady vzniká problém, který já osobně nazývám „fatální omyl křesťanství“. Křesťanství tím, že propaguje dobrého a láskyplného Boha, vtáhlo Boha do polarity a ztotožnilo jej pouze s pólem jang. Jenže zlo na tomto světě ani křesťanství nemůže popřít. A tak za strůjce zla vymysleli Satana. Tím pádem jim připadá, že na světě bojuje Bůh se Satanem. Ale to tak není, celý svět je jenom hra těch pólů jang a jin a Bůh stojí mimo toto Stvoření, nad těmito polaritami – šedé kolečko.
Někomu by se mohlo zdát, jak někdo se může zabývat takovými formálními hloupostmi a hledat to, jaké vlastnosti má Bůh. Ale ono to hloupost není. Veškerá náboženství, veškeré duchovní směry se shodují na jednom: Smyslem našeho bytí, našeho pozemského putování je přiblížit se k Bohu. Pokud si představuji, že Bůh je dobro a láska a usiluji se k němu přiblížit dobrými a láskyplnými skutky, tak nedělám nic jiného, než že posiluji pól jin (zlo), protože v životě musí být rovnováha. Neštěstí a problémy se musí dříve nebo později v životě projevit.
Pokud mám ale představu, že Bůh je Jednota nerozdělených protikladů, tak cesta k Bohu je cestou rovnováhy mezi těmito protiklady, mezi póly jang a jin. Kdo se vychyluje z rovnováhy, ten nutně dříve nebo později dojde k problémům. Veškeré problémy našeho života jsou porušení rovnováhy mezi póly jang a jin.
Autor příspěvku: Milan Kučera, Agentura BYTÍ
Komentáře